Kdybychom dokázali být skutečně v přítomném okamžiku a otevřenou pozorností si vše uvědomovat, neztrácet v životních situacích ze zřetele své já, tak by pro většinu negativních myšlenek téměř nezbylo místo.

Starost, úzkost, smutek a deprese?

Když se řekne léčba depresivního onemocnění, automaticky se nám vybaví léky, antidepresiva.

 V nejvážnější, akutní fázi deprese se bez nich pacienti skutečně neobejdou.

Dokážou člověka stabilizovat a snížit nejpesimističtější myšlenky a pocity. Po nějaké době ale přestávají mít ten správný efekt, a navíc mají z dlouhodobého hlediska nežádoucí účinky. K vyléčení jako takovému totiž nevedou samy o sobě, jak ukazuje statistika relapsu: s každou proběhlou depresí se pravděpodobnost další deprese zvyšuje.

Převratné a zároveň velmi nadějné jsou v tomto směru výsledky výzkumu, který zjišťoval rozdíly v efektivitě následné péče mezi třemi různými přístupy: běžnou antidepresivní farmakoterapií, terapií založenou na mindfulness (neboli na meditaci všímavosti) a placebo.

U pacientů s přechodným vymizením příznaků deprese se jako nejefektivnější ukazuje terapie MBCT založená právě na meditaci mindfulness (všímavosti) – Mindfulness-Based Cognitive Therapy. Její efektivita je totiž i 10 měsíců od počátku následné péče vyšší než efektivita antidepresivní farmakoterapie – a navíc bez vedlejších účinků léků. Závěrem výzkumu je mimo jiné tvrzení, že MBCT nabízí účinnou ochranu před relapsem deprese.

Tyto výsledky znamenají, že máme k dispozici klinicky ověřenou metodu, která je vysoce účinná v následné péči depresivního onemocnění. A zároveň, že tím pádem obecně výborně funguje na občasné depresivní stavy, na pesimistické myšlenky a negativní pocity – tedy na fáze, které (pokud si s nimi člověk sám neporadí a dovolí, aby se kumulovaly) můžou vést právě až k depresivnímu či jinému duševnímu onemocnění. Pravdou ale na druhou stranu je, že zatím tato informace není všeobecně známá.

Deprese se totiž může vkrádat do našeho života postupně, téměř nepozorovaně. Začíná únavou, přetížením a vyčerpáním a permanentním stresem, které často tvoří naši každodenní realitu, pokračuje přes popudlivost, podrážděnost, špatnou náladu a pocity nespokojenosti až k pocitům sklíčenosti, úzkosti, nenaplnění, ztráty zájmu a smyslu života. To jsou postupné varovné signály.

Existuje nespočet doporučení, jak s těmito stavy "bojovat". Můžeme je přehlížet, můžeme si říct, že se s tím nedá nic dělat a že jsou běžnou součástí života (Co naděláš?), nebo si můžeme říct, že až bude nejhůř, někdo nám určitě pomůže. Můžeme však také už od začátku poslouchat varovné signály svého těla a rozhodnout se pro to s tím něco udělat.

Jakákoli skutečná změna v nás je o přijetí vlastní zodpovědnosti a o konkrétní osobní práci a úsilí. Mnoho lidí má dojem, že ke změně stačí jen změna myšlení, ale osobní změnu přináší konkrétní osobní zkušenost, ne znalost. A nejlépe je to vidět právě na příkladu negativních emocí a myšlenek.
Akceptováním, nezaujatým pozorováním, uvědoměním a nerozvíjením docílíme toho, že síla negativních myšlenek postupně slábne.

Pokud si přečteme, že negativní myšlenku máme zahnat a nahradit pozitivní (třeba jít se bavit a zapomenout na to), negativní myšlenka tím nezmizí, jen se dočasně "schová". Nebudeme se tím cítit lépe, jen zapomeneme na to, jak se ve skutečnosti cítíme, tím, že dáme dočasně svoji pozornost jinam.

Stejné to může být, když budeme znát třeba celou moderní psychologii nazpaměť – to ale neznamená, že jsme poznatky interiorizovali a aplikujeme je ve svých životech. Anebo s přirovnáním osobní změny ke sportu: pozitivní účinky sportování se dostaví až tehdy, kdy skutečně sportuji, nedostaví se, když si o účincích a o sportu čtu, i kdybych výborně rozuměl každému detailu.

Spouštěčem úzkostných, negativních a depresivních pocitů a myšlenek jsou negativní myšlenkové programy v nás, které – pokud o to stojíme – musíme změnit nakonec jen my sami. Máme skvělé možnosti si o tom zjistit informace, můžeme mít i to štěstí, že se nám dostává podpory a porozumění ostatních, včetně odborníků, ale ta změna nakonec je na nás.

S rozvojem pozitivní psychologie a s objevem neuroplasticity (celoživotní schopností mozku se strukturálně i funkčně rozvíjet) dnes víme, že náš prostor pro změnu nebo jinak řečeno naše pole působnosti pro změnu se pohybuje mezi 40 a 50 %. Ostatní faktory – jako jsou naše predispozice a vliv prostředí a okolností – změnit (prozatím) nelze.

Takže až z jedné poloviny můžeme sebe a svůj život měnit a tvořit, pokud o to stojíme – změnou myšlení, sebeovládáním, sebepoznáním. Máme tedy možnosti se měnit sami více, než si možná myslíme.

Negativní emoce?

Jen pro upřesnění: dnes se často používá negativní a pozitivní emoce. Z jistého úhlu pohledu je to nesprávné dělení. Spíš by se hodilo používat označení příjemné a nepříjemné pocity a myšlenky, aby v tom byl zdůrazněn aspekt, jak my tyto myšlenky a pocity subjektivně vnímáme. A pak v tom hraje roli ještě úroveň, ze které se na to díváme.

Nejprve budeme emoce a myšlenky rozdělovat na negativní a pozitivní, případně příjemné a nepříjemné, později, ve vyšších stupních procesu individualizace, už to takto rozlišovat přestaneme a všechny myšlenky a emoce "jen" budou součástí Já. V tomto procesu růstu je ale nutné si svoje psychické procesy integrovat je do svého Já jako součást sebe sama.

Určitá část našich negativních myšlenek souvisí také s nesprávným přístupem k životu a s naší nevděčností. Pramení z toho, že se více zaměřujeme na to, co bychom chtěli, aby se stalo, případně na to, co bylo, než na to, co je teď. 
Kdybychom dokázali být skutečně v přítomném okamžiku a otevřenou pozorností si vše uvědomovat, neztrácet v životních situacích ze zřetele své já, tak by pro většinu negativních myšlenek téměř nezbylo místo. A ty ostatní, které jsou opravdu vážné, bychom zpracovali metodou defuze.

Vzít na vědomí a nechat odejít

Jak tedy konkrétně a skutečně efektivně na negativní myšlenky a emoce? Postojem defuze. Výzkum Andrease Larsssona (2015) zkoumal rozdíly v efektivitě zvládání negativních myšlenek dvěma různými metodami: metodou kognitivní změny (nahrazením jedné myšlenky jinou) a metodou defuze neboli oddělení negativní myšlenky a sebe.

K tomuto oddělení dojde tím, že k našim myšlenkám (a emocím), k tomu, co se v nás děje, zaujmeme zároveň laskavý, otevřený a hlavně nezaujatý a pozorující postoj. Jednoduše řečeno: pozorujeme, co se v nás děje, necháme to proběhnout a odejít.

Akceptováním, nezaujatým pozorováním, uvědoměním a nerozvíjením docílíme toho, že síla negativních myšlenek postupně slábne. Jak ukázal výzkum: kognitivní změna nebyla bez účinku, ale defuze se ukázala jako účinná metoda zvládání negativních myšlenek, neboť síla a frekvence negativních myšlenek při ní klesá.

Defuze je metoda ne úplně snadná a samozřejmá, která vyžaduje trénink a trpělivost, která ale přináší rychlé a trvalé výsledky. Defuze se navíc shoduje s principem meditace všímavosti (a s principy MBCT, o které byla řeč výše v souvislosti s léčbou deprese).

Meditace všímavosti nás právě učí rozvíjet tuto dovednost nezaujatého a akceptujícího uvědomování si toho, co je obsahem našeho vědomí v přítomném okamžiku. Postupným tréninkem v nás vytváří nadhled a odstup. Pak dokážeme mnohem lépe zvládat negativní stránky života (a radovat se z těch příjemných).

Je to, jako když nasypete sůl do skleničky s vodou: voda bude velmi slaná, když ale stejné množství nasypete do řeky, bude to sotva postřehnutelné. Tento odstup a nadhled si však nemůžeme nikde "koupit" – vznikne v nás samovolně naší osobní prací na sobě (i když to není práce v klasickém slova smyslu, ale jde spíše o uvědomování si a "pouštění", naši rozhodnost a odhodlanost to však vyžaduje) a tréninkem.

A doba je pro to dnes vhodná. Zatímco před třiceti čtyřiceti lety byla meditace považována za exotický výstřelek, kterému se věnovala hrstka hippies oddávajících se kouření trávy a téměř nikdo z vědecké komunity jí nepřisuzoval váhu, dnes je hlavně díky klinickému ověření a kodifikaci mindfulness programů (Jon Kabat-Zinn) náhled úplně jiný.

Dnes jsou tyto programy využívány v nemocnicích, v psychoterapiích, ve vzdělávání, v osobnostním rozvoji, ve sportu, v byznysu, a dokonce i v politice. Vysokému zájmu odpovídá i množství vědeckých publikací a výzkumů, které jdou do stovek ročně. Na meditaci mindfulness se dokonce specializuje samostatná disciplína neurověd – meditativní neurovědy.

Je to jedna z dnes dostupných cest efektivního osobního rozvoje založeného na seriózních informacích a přístupech.


Zdroj: psychologie

Spánek je reverzibilní směs fyziologických a behaviorálních změn charakterizovaná odpojením percepce od prostředí a vymizením odpovědi na značný rozsah smyslových podnětů.

Talovín zimní přináší první známky jara

Bolest je definována jako nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená s akutním nebo možným poškozením tkání, případně popisovaná pojmy pro takové poškození.

 Bolest je vždy subjektivní. Bolest je dvousložkový jev: má fyziologický a kognitivní-emoční aspekt. Aspekty zpracovávají odlišné neuronální sítě, která mají společné uzly.
Kognitivní-afektivní stránka bolesti se dá modulovat odvedením pozornosti, které může využít i virtuální realitu nebo placebem. Významný je empatický aspekt bolesti.

Vědomí, pozornost, opomíjení

Probouzecí reakce je výsledkem činnosti retikulárního ascendentního systému horního pontu a mesencefala. Oboustranné poškození je příčinou kómatu. S mechanismem orientované pozornosti souvisí probouzecí reakce ve ventrolaterálním talamu.
Vegetativní stav je definován jako nepřítomnost jakékoli adaptivní odpovědi na zevní prostředí, nepřítomnost jakéhokoli důkazu fungujícího sebeuvědomování, které by přijímalo nebo vydávalo informace u nemocného, jenž má dlouhé stavy bdělosti.

Persistující vegetativní stav se odlišuje od permanentního vegetativního stavu:

Persistující VS se definuje 4 týdny po úrazovém nebo neúrazovém poškození mozku, VS pacientů s metabolickým, nebo degenerativním poškozením mozku případně při vývojových malformacích Do té doby jen „vegetativní stav“ Zotavení z PVS jenž je následkem úrazu, je po 12 měsících nepravděpodobné.
Permanentní VS je definován nepřítomností udržitelných, reprodukovatelných, nebo volních odpovědí na normální nebo poškozující zrakové, sluchové, taktilní podněty, chápání a vyjadřování jazyka, spontánní motorické aktivity, která má smysl, včetně hlasu.
Případ Američanky T. Schiavové ukázal, jak se permanentní vegetativní stav může stát politickou záležitostí.
Příčinami vegetativního stavu bývají rozsáhlá poškození mozkové kůry, vláken propojujících kůru s dalšími částmi mozku, zejména s talamem, diencefala a horního kmene.
Životně významná je diferenciální diagnostika vegetativního stavu: je nutné přesně odlišovat kóma, akinetický mutismus, locked-in syndrome, hlubokou demenci.

Spánek je reverzibilní směs fyziologických a behaviorálních změn charakterizovaná odpojením percepce od prostředí a vymizením odpovědi
na značný rozsah smyslových podnětů.

Květy naší zahrady

Spánek je v mozku vždy lokální jev, charakterizovatelný elektrofyziologicky a funkčními zobrazovacími metodami. Evolučně se spánek považuje za adaptaci na kolísání teploty a světelného toku v prostředí.
Spánek probíhá ve fázích, které mají fyziologický význam pro homeostázu, výstavbu a přestavbu neuronálních sítí, paměťové procesy a energetickou úsporu. Aktivita mozku se v jednotlivých fázích odlišuje.
Charakteristickou, poměrně častou celoživotní poruchou je narkolepsie.
Orientovaná pozornost má senzorické a motorické rameno. První je retikulo-limbicko-talamo-kortikální systém, druhé je talamo-striato-kortikální systém.
Za test systému orientované pozornosti lze považovat Stroopův a Wisconsinský test.
Poškození úzkých profilů sítí vyvolává senzorické nebo motorické opomíjení čili neglect.
Visuospaciální opomíjení se projevuje poruchou pozornosti pro poloprostor, v plně vyvinutém případě ve všech smyslových modalitách.
Kromě toho se za součást syndromu opomíjení považují alestézie, anosognózie, anosodiaforie, extinkce a pocit nenáležitosti.

Zajímavým jevem je zkušenost pobytu mimo vlastní tělo (out of body experience),
která může být součástí jevů doprovázejících klinickou smrt. Lze ji vyvolat stimulací kůry na pravostranném pomezí spánkové, temenní a týlní kůry.
ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivitou, je častý syndrom, jenž má genetické zázemí a vyvolávající příčiny ze zevního prostředí, například tzv. psychosociální nepřízeň.
Syndrom má neuroanatomický korelát, považuje se za dysfunkci kortiko-striato-palidového obvodu.
Syndrom ADHD je významný s ohledem na prognózu a prolínání s poruchou chování, úzkostnými poruchami a depresí v dětství a dospívání.
 
ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – hyperkinetická porucha (HKP), Porucha pozornosti s Hyperaktivitou patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti.
Pro ADHD se dříve používaly diagnózy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii, aktuálně používané označení syndromu vychází z popisu projevů této poruchy.
Na vzniku ADHD se přibližně z 80 % podílí dědičnost. Prozatím bylo objeveno již několik genů spojených s poruchou. V ostatních případech při vzniku poruchy přispívá různou měrou problémové těhotenství, prenatální vystavení alkoholu a tabákovému kouři, předčasný porod s výrazně nižší vahou novorozeněte, extrémní množství olova v těle a poranění prefrontální kůry v mozku po porodu. 
Podle některých názorů má na vznik a rozvoj hyperaktivity vliv nadměrné užívání cukru, přídatných látek (zejména brilantních barviv, jako např. tartrazin (E 102) nebo chinolinová žluť (E 104) – od 20. července 2010 mají v Česku výrobci povinnost uvádět v případě, že výrobek obsahuje tato barviva, na obalu upozornění „může nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“), nadměrného sledování televize nebo špatného zvládání dítěte rodiči. 

Symptomy ADHD se mohou prohloubit u dětí používajících léky na epilepsii v důsledku jejich vedlejších účinků, které jsou však napravitelné. ADHD je porucha typická neurovývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy a porušenou regulací na úrovni neurotransmiterových systémů (noradrenergního a dopaminergního). Tímto jsou pak ovlivněny prakticky všechny kognitivní funkce. Vyšetření MRI prokazuje zmenšený objem mozku, mozečku, bazálních ganglií vpravo a corpus callosum vpravo. ADHD jsou také vysoce rizikovým faktorem pro vznik dalších psychiatrických poruch.

Akupunktura a věda. Čínský léčitel se podívá na mapu, odhadne chorobu, vybere body, které má napíchnout, a léčí. Takovým způsobem zdegenerovala akupunktura z původně velké filosofie.

Scan google LIFE prohlížejte ve zvětšení (Kleopatra Dead)

Základních akupunkturních drah

resp. meridiánů, ve kterých proudí čchi, je dvanáct párů (s podivuhodnými názvy). Patří k nim např. dráha žlučníku, dráha srdečního obalu (nikoli srdce) nebo dráha tří ohřívačů, většinou tedy jde o jména symbolická, která neznamenají, že se např. dráha močového měchýře nutně vztahuje k močovému měchýři. Kromě nich existuje osm drah nepárových, tzv. zázračných, přední a zadní střední, dráhy příčné a ještě dráhy vedlejší. Dráhy se navzájem překřižují, probíhají někde povrchně, jinde se zanořují do hloubky až 7 cm, někde se klikatí, jinde jsou přímé. V meridiánech má proudit čchi, a to na trupu v jangových drahách nahoru, v jinových dolů. Na končetinách proudí čchi obráceným směrem.

Představa o meridiánech je zcela absurdní, jestliže víme, jak vypadá skutečná segmentace lidského těla. Víme, jak vypadají segmenty, které se vytvářejí v době embryonální, a víme také, že si segmenty s sebou vytahují z míchy příslušné nervy.
Nelze si podle žádného embryologického principu představit, jak by mohlo dojít k podélnému spojení segmentů, např. mezi hlavou a palcem u nohy, takovým způsobem, jak naznačují schémata meridiánů.

Ani experimentálně, ani morfologicky nebyly meridiány prokázány.

Proto vyvolalo mezi akupunkturisty v roce 1964 obrovské nadšení, když Vietnamec Kim-Bon-Chan pomocí elektronového mikroskopu objevil v místě meridiánů jakési trubičky. Tvrdil dokonce, že je tam zmnožena deoxyribonukleová kyselina.
Byl to však artefakt, nález se nezdařilo reprodukovat a autor údajně později spáchal sebevraždu. Jisto je, že meridiány nelze prokázat ani nejmodernějšími metodami, tzn. např. pomocí radioaktivního technecia, kdy se sleduje, jakým způsobem a který směrem se látka propaguje. Čínští autoři sice touto metodou meridiány prokazují, ale všechny analogické experimenty provedené západními autory vyzněly negativně. Nemáme nejmenší důvod předpokládat, že meridiány existují. I někteří akupunkturisté dnes přiznávají, že meridiány existují jen imaginárně, virtuálně.

Uvedu ještě jeden zásadní argument proti představám akupunkturistů o členění a promítání orgánů na povrch těla. Existuje totiž mnoho dalších, zcela odlišných způsobů členění těla. Podle Fitzgeraldovy reflexologie je tělo členěno na paralelní, podélné pruhy, nebo naopak je lze členit na příčné segmenty. Podle Puač-Hapiho se zase střeva promítají nahoře nad klíční kost a dole na lýtko, ledviny na vnitřní stranu nohy. Indické čakry jsou naopak seřazeny za sebou ve střední linii těla. Existuje tedy spousta nejrůznějších subjektivních představ o umístění a projekci orgánů, což nám ukazuje, že všechno to jsou jen fantazie.

Od meridiánů k „aktivním bodům“: Aktivní body, ležící na meridiánech, představují jakési studánky, kde je možno načerpat energii, nebo ventily, z nichž energie může vystupovat nebo jimi můžeme, např. podle Volla, ji pomocí elektrického proudu doplnit. Takové body popisují Číňané nejen u člověka, ale prakticky u všech domácích zvířat. Nevím ovšem, jakým způsobem byly nalezeny např. u slepice, která je celá kryta peřím. Jisto je, že se popisují a že se dokonce podle těchto bodů i v naší veterinární medicíně léčí.

U člověka popisovali Číňané v době před Kristem 365 bodů, jako je dnů v roce, dnes se jich na meridiánech popisuje 361, mimo meridiány 181 a dalších 130 bodů je označováno jako body nové. To jsou údaje, které uvádí současná tradiční čínská akupunktura. Podle jiných autorů jsou počty bodů vyšší. Např. Voll popsal zhruba dalších 300 bodů a Ralf Allan Dále, což je jeden z nejaktivnějších akupunkturistů ve Spojených státech, jich objevil nedávno 1000. Čili celé tělo je aktivními body téměř poseto.

Co tyto body představují? Jsou-li místy, odkud lze vyvolat reakci, respektive léčivý proces v organismu, musí zřejmě mít nějaký materiální podklad. Bohužel se doposud nenašel, i když akupunkturisté uvádějí 10, 20 až několik desítek různých možností. Někteří v místě bodu naměřili vyšší nebo naopak nižší elektrický potenciál, jiní změněný odpor nebo ionizaci. Existenci bodů se samozřejmě snažili dokázat i morfologicky. Např. Kellner před 30 lety popsal, že v těchto bodech jsou nakupena nervová zakončení. Jeho práci nikdo nezopakoval, ale přesto se na něj akupunkturisté neustále odvolávali, i když bylo zjištěno, že nevyšetřil dostatečné množství bodů kontrolních. Později se proto rozšířila teorie Heineho, kterou hájili i naši akupunkturisté, že totiž podkladem bodů je nervově-cévní svazeček, procházející povrchovou fascií z podkoží do svalstva. Jde opět o představu mylnou, protože všechny nervově-cévní svazečky jsou v periferii extrémně variabilní a jejich perforace povrchní fascií jsou u každého jedince jiné. Ani další teorie, ať už udávané nashromáždění leukocytů, žírných buněk nebo cévní konvoluty, nebyly nikdy potvrzeny a nikdy se akupunkturisté neshodli na tom, co to vlastně akupunkturní bod je.

Představa o existenci bodů je tedy pouhou fantazií. Svědčí pro to i experimenty desítek autorů, kteří vyšetřovali reakci organismu nebo výsledek léčby po píchnutí do akupunkturního bodu a po píchnutí do placebového bodu, čili do bodu, který nebyl popsán v učebnicích jako bod akupunkturní. Výsledky byly jednoznačné, rozdíl nebyl žádný. Proti těmto experimentům ovšem akupunkturisté protestují. Četl jsem zvlášť pikantní námitku, právě v článku Daleho, který říká, že tyto experimenty jsou zavádějící a vlastně nesmyslné, protože téměř každý bod na těle je akupunkturním bodem, a tedy nelze vyhledat body placebové.

Existence aktivních bodů je sporná i proto, že se na jejich přesném umístění nedokázali akupunkturisté sjednotit. Průběh drah i umístění bodů a jejich číslování je např. jiné v knize Bachmannově a jiné na čínských tabulích. Na levé straně v hýžďové oblasti jsou dráha a jednotlivé body seskupeny zcela jinak a jsou také číslovány jinak, než je tomu na straně pravé.

Indikace a výběr bodů

U kterých chorob se používá akupunktura? U nás a také v Sovětském svazu v roce 1958 byly stanoveny směrnice, které limitovaly použití akupunktury na algické (bolestivé) stavy, zejména pohybové soustavy, dále například na migrenózní stavy a na psychosomatické choroby. Ale podle doporučení nedávného pekingského celosvětového kongresu se akupunkturou léčí prostě všechno, i organické choroby, jako pleurální srůsty, nefróza, nefritida, infekční choroby a samozřejmě všechny choroby další, podle mnoha autorů i karcinomy a AIDS. To, co říkám, neplatí o našich akupunkturistech. Popisuji akupunkturu tak, jak se jeví např. v Číně a také ve Spojených státech, odkud máme nejvíce seriózních pramenů.

Jak akupunkturisté léčí?

Jak vybírají body? Výběr bodů je záležitost extrémně komplikovaná, takže každý akupunkturista nutně vybere jinou soupravu bodů. Klasická je práce Agnes Chenové, která před devíti lety porovnala 10 různých studií léčení cervikobrachiálního syndromu (bolesti krční páteře) a ukázala,že každý autor použil naprosto jiné soupravy bodů, na jiných drahách, a přesto byl udávaný léčebný efekt prakticky stejný. Je vidět, že nezáleží na výběru bodů. Rozdíly mezi autory jsou způsobeny i tím, že snad ani nelze nastudovat tradiční čínskou filosofii tak, aby bylo možné vhodné body jednotně určit. Američtí autoři, kteří vyučovali akupunkturu, došli k závěru, že k pochopení teorie akupunktury by bylo nutné studovat čínskou literaturu v originále, protože většina principů je závislá na symbolickém významu slov, na asociacích a alegoriích.

I pro čínské akupunkturisty je klasická diagnostika nesmírně obtížná, takže se nakonec v běžné praxi dospělo k úplnému převratu. Upustilo se od hledání a léčby příznaků a začalo se léčit podle klasických diagnóz. Došlo tak k jakési nelogické hybridizaci čínské medicíny se západní. Klasickým způsobem se určí diagnóza, nikoli např. snížená čchi sleziny nebo stoupání chladu do jater, což jsou klasické diagnózy čínské, ale prostě žloutenka (ikterus). Pro jednotlivé diagnózy se sestavily jednoduché empirické mapy se souborem několika doporučených bodů. Tento jednoduchý způsob se rozšířil v Číně podle zásady »akupunktura do každé vesnice«. 

Čínský léčitel se podívá na mapu, odhadne chorobu, vybere body, které má napíchnout, a léčí. Takovým způsobem zdegenerovala akupunktura z původně velké filosofie. Ale takové empirické vzorce používají i mnozí naši akupunkturisté. Program léčby ischemické choroby srdeční podle D. Stojanovského obsahuje šest sezení. Pokaždé se jehly používají v jiných bodech, na různých stranách,někdy se používá moxování, to znamená požehování,a pokaždé se používá jiná doba ponechání jehly. Podle jakých čínských kritérií a jakých hledisek autor body vybíral a proč není léčba individualizovaná, což klasická akupunktura vyžaduje, není uvedeno.

Složitost diagnostiky i terapie akupunktury vedly nakonec k výraznému zjednodušování, a to až k akupresuře, která se i u nás široce propaguje. Léčba pubertálních problémů nebo impotence je zcela jednoduchá – stačí položit dlaň na temeno nebo zatlačit na lýtko.

Pozn. autora: když se dá dobře vydělávat, proč ne. Stejně platí známé...Věř a víra tvá tě uzdraví.
Takováto medicina je však zdánlivě levnější, pokud nejsou následky velmi drahé!

Zdroj: prof. MUDr. Jiří Heřt, Dr.Sc. Český anatom a vědec 

Člověk je dvakrát za život dítětem - z dopisu matky dceři...

Každý nějak žije tak i lidé na Václaváku a stáří přichází...

Dopis matky pro dceru: 
 „Má drahá holčičko, v těchto dnech, kdy vidíš, jak stárnu, bych tě chtěla poprosit, abys byla trpělivá, a především, aby ses pokusila porozumět tomu, čím si procházím.

 Pokud při našem rozhovoru opakuji tisíckrát tu samou věc, nepřerušuj mě prosím slovy „Vždyť jsi mi to říkala před chvíli“…jen mě prosím poslouchej. Pokus si vzpomenout na časy, kdy jsi byla malá a já ti mohla číst každou noc tu samou pohádku před spaním. Když se nechci jít koupat, nebuď zlá a nebraň mi.

Vzpomínáš si, jak jsem se musela honit za tebou, když ses vymlouvala, abych tě přiměla se osprchovat, když jsi byla ještě malá?

Když vidíš, jak jsem ignorující vůči novým technologiím, dej mi prosím čas, abych se s tím naučila pracovat, a nedívej se na mě tím svým způsobem… pamatuj, zlatíčko, že jsem tě trpělivě učila dělat mnoho věcí jako slušně jíst, oblékat se, česat si vlasy a vypořádávat se každý den s životními zkouškami… V tomto období, kdy vidíš, jak stárnu, tě žádám, abys byla trpělivá a aby ses hlavně pokusila porozumět, čím si procházím. Pokud někdy ztratím nit a nevím, o čem jsem mluvila, dej mi prosím čas, abych si mohla vzpomenout, a pokud to nedokážu, nebuď nervózní, netrpělivá ani arogantní. Jen věz ve svém srdci, že nejdůležitější věcí je pro mě být s tebou.

 A když mi mé staré, unavené nohy nedovolují, abych se pohybovala tak rychle jako dříve, podej mi svou ruku stejným způsobem, jakým jsem ti já podávala tu svou, když ses poprvé učila chodit. Až přijde můj čas, nebuď smutná… jen buď se mnou a rozuměj mi, až se dostanu na konec svého života s láskou. Budu opatrovat a děkovat za ten dar času a radosti, které jsme spolu mohly sdílet. S velkým úsměvem a ohromnou láskou, kterou jsem pro tebe vždy měla, chci jen prostě říct, že tě miluji… tvoje máma."

Invalidní důchod a výdělek. Odpovědnost za posouzení stavu, má výhradně pověřený revizní lékař, který si též vyžádá stanoviska všech ošetřujících lékařů.

Život na elektrickém vozítku

Invalidní důchod

má za úkol zabezpečit občana v případě dlouhodobé nemoci, následků úrazu a podobně.
Proto jsou také odlišeny ty stupně, které vyjadřují o kolik z pracovní schopnosti člověk přišel.
Pokud byl přiznán invalidní důchod třetího stupně, má se za to, že člověk nemůže normálně pracovat, protože postižením ztratil 70 procent pracovní schopnosti.
Pokud se však ukáže že daný člověk může pracovat na plný úvazek, je jasné, že je něco špatně. Buď pochybil a to podstatně revizní lékař, nebo daný člověk získal invalidní  důchod podvodem. Je snad zcela jasné, že člověk, který dostal důchod z důvodu velmi vážného zdravotního postižení, nemůže pracovat naplno.
Pokud pracovat naplno může, je jasné, že si může prostředky k obživě obstarat prací a neparazitovat na sociální soustavě. V tom případě by nárok neměl mít vůbec.
Revizní lékař a sociálka, která takovou zkutečnost zjistí, zcela logicky přistoupí k přehodnocení nároku.
To že inv. důchodce, může pracovat bez omezení, se "svezlo" zřejmě se starobními důchodci, kde důchod není stanoven na základě postižení, ale věku. Takový důchodce má důchod na základě věku, a je li zdráv, může pracovat naplno.
V případě inv. důchodu se automaticky předpokládá, že důchodce bude pracovat v rámci zdravotního stavu.
Tak jak je nyní situace postavena znamená, že pokud in. důchodce pracuje na plný úvazek, není to nic proti zákonu.

Ale může to být impuls pro sociální zabezpečení aby situaci přezkoumalo. Revizní lékař, v rámci své zodpovědnosti, nemůže takto pracujícího člověka postavit na stejnou úroveň, jako například člověka bez obou nohou, na invalidním vozíku, navíc s těžkým poškozením zraku.

Stupně invalidního důchodu
jsou stanoveny právě s ohledem na tyto skutečnosti. Odpovědnost za posouzení stavu, má výhradně pověřený revizní lékař, který si též vyžádá stanoviska všech ošetřujících lékařů.

Život na mechanickém vozíčku

Invalidní důchod třetího stupně, v hodnocení zdravotního stavu, obsahuje mimo jiné větu ""není schopen výdělečné
činnosti ani za zcela mimořádných podmínek"".
V praxi to znamená, že pokud postižený nemůže vykonávat z hlediska zdravotního stavu původní profesi, ale je schopen
pracovat při zabezpečení mimořádných podmínek práci jinou (například mu bude zajištěna práce v tzv. chráněné dílně),
tak se hodnotí, že je částečně práce schopen. V tom případě má nárok na inv. důchod druhého stupně (dříve částečný).
Takovýto důchod v podstatě kompenzuje rozdíl spočívající v jiném zaměstnání oproti původnímu.
Při posuzování pro první stupeň se postupuje obdobně.
Při posuzování pracovní schopnosti z hlediska inv. důchodu se tedy přihlíží k dosavadnímu zaměstnání a jeho fyzické náročnosti, k dosaženému vzdělání, a schopnostem společenského uplatnění před a po postižení.
Za tímto účelem žadatel vyplňuje dotazník s těmito údaji.

Jak jsem tedy psal výše, má li poživatel důchodu v posudku revizního lékaře napsáno, že jeho "pracovní schopnost poklesla o více než 70% a není schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek" (což je odůvodnění inv.důchodu 3 stupně) a pak se ukáže že poživatel takového důchodu pracuje na plný úvazek, je to krajně podivné.
Potom se není možno divit, že sociálka takového člověka zařadí do nižšího stupně.

Zákonodárci (ku podivu) si uvědomují, že postiženému občanovi často důchod nestačí ani na léky a nájem, proto umožňují přivýdělek bez omezení jen s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu. Teoreticky, tomu kdo splňuje podmímky důchodu třetího stupně, ještě zbývá třeba 30% pracovní schopnosti. Z hlediska trvalého zaměstnání se to bere jako již bezvýznamné.

Ale pokud je postižený člověk schopný si na tuto omezenou schopnost práci obstarat, není mu bráněno.

Probuzení a radost ze života to je ukazatel zdraví člověka! Opravdu je velice rozhodující vaše ráno a opravdu jsou velice rozhodující myšlenky v něm.

Perský kocourek Sammuel tě vítá do nového dne

Každé ráno se musíme probudit s myšlenkou, že se těšíme na den, který prožijeme.

Je to jedna z nejlepších zásad jakou můžete v životě číst.

Opravdu je velice rozhodující vaše ráno a opravdu jsou velice rozhodující myšlenky v něm.

Nevěříte?


Experti vám to připomenou....

==>      i bez litrů kafe ráno.

Večer zazpívat, zatančit, zakouřit si, pak celou noc šukat. Bílý muž kretén, když myslet, že taková systém se dát vylepšit...

Kde podle vás běloši udělali chybu 

Redaktor New York Times se zeptal indiánského náčelníka Dva Tesáky: - Je Vám přes 90 let, celou tu dobu pozorujete bělochy - jakých úspěchů dosáhli a jaké škody napáchali?

Když to vše zvážíte, kde podle vás běloši udělali chybu?

- Když bílí muži přijít, Indiáni být vládci země. Žádná daně, žádná dluhy. Bizonů hodně, bobrů hodně, voda čistá... Ženy udělat všechna trocha práce. Šaman léčit zadarmo. Indiáni muži celý den lovit a ryby chytat. Večer zazpívat, zatančit, zakouřit si, pak celou noc šukat. Potom se náčelník trpce pousmál.

- Bílý muž kretén, když myslet, že taková systém se dát vylepšit...

Nejvíce infarktů je podle statistiky od listopadu do února

Prof. MUDr. Widimský DrSc pro media

Co je dobré pro naše srdce.
Z pohledu zátěže pro nemocné srdíčko jsou nejhorší výkyvy teploty a tlaku. Studené počasí je obecně horší než teplé, i když si lidé myslí většinou opak.

Jak to? Když jsou vedra, tak přece všude čteme a slyšíme varování pro kardiaky.
Také to čítávám, ale je to přesně naopak. Nejvíce infarktů je podle statistiky od listopadu do února. Neví se proč. Studovalo se to sice do hloubky, ale na nic moc se nepřišlo. Předpokládá se, že roli hraje více poklesů tlaku v rychlém sledu za sebou.


Zdroj: Prof. MUDr. Widimský DrSc pro media

Milé kočky a zdraví - nebo česnek, citron, tuky a zvápenatění? Jak to vidíte vy?

Česnek

Myslet si o tom můžete co chcete, ale pořád je to něco co pro sebe můžete udělat,
a namítněte něco proti česneku a citronům! To prostě nelze. V každém případě je to změna, která už tím, že zpracujete suroviny a provedete rituál každý den, něco pro své zdraví uděláte.
Odvápnění? Jistě zlepšení jídelníčku a systému výživy. Přerušíte přísun škodlivin z uzenin a smažených jídel. Vaše chylosní sérum krve se projasní. Klesne hladina tuků v krvi.
Nehodnotím vědecky, nejsou na to studie. Význam to má. A to ten, že aspoň něco uděláte pro sebe, nejen dobrý pocit, ale i dobré a uznávané potraviny ve výživě - česnek a citron.
-

Odstranění vápenatých usazenin z těla česnekem a citronem  Prof. Gerd Unterweger
Jsou-li cévy v mozku a srdci zvápenatělé, pije se denně jedna likérová sklenka (0,2 cl) výtažku z asi 30 oloupaných dílků česneku a 5ti malých, nakrájených a neoloupaných přírodních citrónů (bio).
Všechno se v mixéru zpracuje na kaši, dá do jednoho litru vody a přivede se k varu. Ale nechá se jen jednou “převalit”. Potom se zcedí a naleje do lahve. Uchovává se v chladu.
Denní sklenka se pije dle možností – před, nebo po hlavním jídle..

 Již po třech týdnech denního užívání pocitíte v těle příjemné omlazení! Zvápenatění a jeho vedlejší příznaky jako jsou zhoršené vidění či slyšení – se zmenšují a postupně odcházejí.

Citrony a citronová šťáva

Po třech týdnech kůry by měl člověk kůru na osm dní vynechat a pak opět tři týdny pokračovat. Pak se dostaví pronikavý úspěch. Tuto levnou neškodnou a léčivou kůru by měl člověk každý rok opakovat.
Nepříjemná česneková vůně není vůbec cítit a účinek citronu s česnekem se projeví naplno. Člověk může zase dobře spát a nemusí v noci „pobíhat“. Vápník se rozpustil..

Také při vypadávání zubů – paradentóze se česnekový elixír dobře osvědčil!
Ať se vám daří!
Auf gutes Gelingen!


Prof. Gerd Unterweger
 Přeložil: František Horecký
-
Mňam, lepší než hrst potravinových doplňků za velký prachy...je sklenka toho elixíru denně.
-
A zase den měsíc nebo rok k životu přidán.



#Česnek #Citron Elixír #Srdce #Zuby #Paradentóza #Cévy #Vápník #Výživa Uzeniny Tuky Smažená jídla



Zdroj: email a sociální sítě

Selská lékárna bez černý. Příprava čaje, medu a sirupu. Tradiční medicina.

Bezinky

Bez černý (Sambucus nigra L.)

Příprava čaje
2 čajové lžičky květu černého bezu dáme do šálku a zalijeme vařící vodou. Nemusíme doslazovat, protože čaj má přirozeně nasládlou chuť.
Chladný čaj – žaludeční nevolnost. kolika a střevní kolika, žaludeční křeče,plynatost, podrážděný žlučník a kolika, migrény, bolestivá menstruace
Vlažný odvar (var 2 min) – neslazený na zácpu, vysoký tlak,močopudný, prostata, vodnatelnost, ledvinové kameny, kloktadlo (je silnější než heřmánek - krvácení z dásně po vytržení zubu, afty, zánět dásně).
Teplý odvar – chrapot, bolest v krku, obtížné kašlání, afty.
Listy (nálev) – dodávají vápník, stejně jako sedmikráska
Bezinkový ocet: na unavené svaly po námaze 1 – 2 květenství naložit do 1 l klasického octa, nechat stát po 14 dní na sluníčku mezi 11 a 12 hod.
  Recept na výborný med: Velkou hrst bezinkového květu, 1 litr vody, 1 rozkrájený citrón (kůru omýt octem). Vaříme 10 minut, necháme 24 hodin ustát, přecedíme, přidáme 1,5 kg cukru krystalu a na mírném ohni přes 1 hodinu vaříme. Pro chuť můžeme přidat i pomeranč (kůru omýt octem). Do sklenic dáváme teplé.
Recept na sirup z květu: 2 litry převařené vody + 40 květů černého bezu neopraného, 24 hodin vyluhovat. Přidá se 5 dkg kyseliny citrónové + celý citrón (kůru omýt octem) nakrájet na kolečka. Nechá se 24 hodin vyluhovat. Přecedit přes síto, přidat 2,5 kg cukru - zahřát, nevařit! Použití: 2 velké lžíce do 2 dcl vody, 2 x denně.
Recept na sirup z plodů: Na 1 kg vylisované šťávy 1 litr vody a 1 - 1,5 kg cukru. Přidat špetku kyseliny citrónové, citrón (kůru omýt octem). Zahřát, mírně povařit, zcedit do sklenic. Pokud chcete mít projímadlo, nevařit. Vařením se zmenšuje projímavý účinek. Použití: 1 velkou lžíci do 2 dcl vody nebo čaje, 2 x denně.
Bez černý je keř nebo stromek se šedohnědou kůrou a houbovitou dření bělavé barvy, které se říká bezová duše. Kvete od května do začátku července. Drobné až nepříjemně vonící květy jsou nažloutle zabarveny. Také kůra a list šíří zápach, odtud i nepříliš lichotivý lidový název „bez smradlavý“, nebo dokonce „smradinky“. Květy jsou uspořádány do bohatých květenství. Plody - bezinky mají v průměru 6 mm a jsou barvy fialové až černé.
Bez se vyskytuje především na pustých a neošetřovaných místech. Setkáme se s ním u venkovských chalup, v pustých zahradách, zbořeništích, skládkách, lesích a loukách.
Hlavními obsahovými látkami černého bezu jsou flavonoidy, sliz, silice, třísloviny. Zralý plod obsahuje také karotenoidy a vitamín C.
Jak se používá v tradiční medicíně....
Ačkoli nevyniká ani krásou, ani vůní, požíval mezi lidmi vždy veliké vážnosti, o čemž nejlépe vypovídá přísloví:

"Před heřmánkem smekni, před bezem klekni." Byl dokonce nazýván selskou lékárnou.

Kocourek perský

Od středověku byl opředen celou řadou pověr. Sídlili v něm duchové, kteří se mstili za zlo, které bylo spácháno v okolí jejich keře. Proto se bez černý často vysazoval kolem chalup a stodol. Dnes si vysazování bezu kolem stavení vysvětlujeme mnohem prozaičtěji -- zápach, který bez šíří, odpuzuje hmyzí škůdce a myši.

Používá se jak vnitřně tak zevně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu).

Vnitřně: Květ černého bezu je vynikající potopudnou rostlinou. Má též účinky močopudné a příznivě působí na cévy. Jeho spektrum použití je široké, ale nejčastěji se používá k léčbě kašle (podporuje vykašlávání). Plody působí jako prostředek proti bolesti (léčba migrény nebo zánětu trojklanného nervu). Mají i protizánětlivý účinek, slabý projímavý účinek a mírně snižují krevní tlak.

Zevně: List bezu černého lze použít k léčbě revmatizmu, kdy se bolavé klouby zabalí do čerstvých listů. List ve formě čaje čistí pokožku a je součástí čajů k léčbě akné.
Bezinky můžeme usušit a pak z nich připravit odvar, ale mnohem účinnější je šťáva z čerstvých plodů. Tato tekutina může mít své kouzlo i pro ty, kteří přírodní medicíně příliš neholdují, neboť se doporučuje ke šťávě z bezinek (převařené) přidat vodku nebo brandy a to v poměru 1:5. Jinak se plody bezu používají v kuchyni k přípravě celé řady pochutin, nejznámější je bezinkové víno našich babiček.
Bez se často kombinuje s ostatními léčivými rostlinami, zejména když se jedná o expektorační směsi (čajové směsi usnadňující odkašlávání) -- nejčastěji s lipovým květem, diviznovým květem nebo proskurníkovým kořenem.