V ruce z vrby klubíčko a ve druhé smutné psaníčko. Jde ho poslat dolů vodou, po chvějící se hladině.

.....rozhrne se listoví. Kdo je za ním,
to nám vrby nepoví.

Smutné psaní

Odpoledne slunce zašlo,
rozhrne se listoví. Kdo je za ním,
to nám vrby nepoví.

Zelenkavé oči svítí v něm.
Vlasy samá vlnka k vlnce,
jak vrboví, kde postava dlí.

V ruce z vrby klubíčko
a ve druhé smutné psaníčko.
Jde ho poslat dolů vodou,
po chvějící se hladině.

Profesionál pozná nesprávný styl psaní

....chtějí psát, ale ne každý umí psát dobře = čtivě. 

Jarka je profesionál správného psaní českého textu.

Neumím to dobře a styl psaní (vyprávění) mám jako filmový Oldřich Nový

Sociální síť G+
Zde jsou její úpravy textů autora:
- Citace původní text: "Až to zkusíte opakujte to sami při stresu z hrůzy nadváhy. Základem všeho je ovšem psychika. Typický psychický depresivní blok dokáže zazdít veškeré snahy přibýváním na váze a nacpáváním - doslova krmením za pocitem zklidnění tísně, úzkosti a stresu. Potom následuje nacpávání vším možným, zácpa. Nadmuté břicho. Žlučník. Převis a faldy na břiše. Ztloustnutí do tvaru hrušky, jablka nebo do absolutního ošklivého tvaru postavy. Jsme pro smích. Přestaneme chodit ven - lidé se dívají...a máme zaděláno na dušnost a to další okolo... Jdeme na to! Dnes boj nadváze"
 ale tohle fakt není česky, natož hezky.. Chtělo by to editora...
 
George - Útočný text na obezitu a rozežranost je takto záměrně podán, ale jak vidno účinnost může být i opačná.....Jarko, zkus to prosím povědět vlastními slovy, pokud to bude lepší nechám to editovat. (není to tím úplňkem?) zkus se podívat ještě ráno na ten styl textu...může být chybný...Děkuji za odezvu, vážím si toho!
-
Jarka G+: Pár slovy to nejde...sleduji ty texty delší dobu, a protože sama píšu, navíc občas dělám editorku, nedalo mi to. A rozhodně se nechci nikoho dotknout. Některé ty texty jsou, promiň mi ten výraz, skoro hloupé - výkřiky bez úvodu, nebo bez uvozovací věty, jakoby poskládané věty bez ohledu na stylistiku. Myslím, že když už chci text vyklopit, měl by mít hlavu a patu, třeba i pointu. Nemusí být spisovný, ale měl by se plynule číst, měl by zaujmout... Takhle mám někdy pocit, jako by to bylo překlopené z google překladače a narychlo upravené... A je to škoda, myslím - protože ten, kdo to píše, tomu přece věnoval nějakou energii...ale pokud to neumí srozumitelně a čtivě napsat, nebo pokud není editor, raději to nezveřejňovat..... Znám spousty lidí, kteří chtějí psát, ale ne každý umí psát dobře = čtivě. A rozhodně to neznamená, že bych se považovala za vynikajícího psavce, jen mám ráda češtinu a tohle je mi líto.

Tady jsem se pokusila nastínit, jak by ten text třeba mohl vypadat - nevnucuji, jen jsi chtěl, abych to napsala vlastními slovy...ale problém je, že já z toho textu nevyčetla, oč přesně jde. O to, aby čtenář zkusil zdravou stravu jeden den v týdnu, a tak předešel nadváze? Nebo o tom, že příčinou nadváhy je psychika? Nebo o tom, že nechceme-li být tlustí, měli bychom jeden den v týdnu jíst zdravě? Nebo o tom, že typický psychický depresivní blok (?je to diagnóza? protože pokud je tento blok diagnostikován, asi by se měl léčit, a o tom by měl čtenář vědět) je příčinou nadváhy...ale pak je zbytečné tam expresivně líčit ono přejídání a průvodní příznaky, protože čtenáře, který by tímto blokem trpěl, chceme spíše přimět k léčbě, ne?
A to je asi jádro pudla - omlouvám se za zdlouhavý text - možná chtěla autorka říci více věcí, ale tím, jak je to "schumlané" se v tom já jako čtenář nevyznám - alias nevím, "o čem to proboha vlastně je"..... Jako v duchu rčení "Mnoho psů zajícova smrt"
Tak se na mě nezlob, tady je má "editorská" úprava, ovšem, jak píšu výše, bez znalosti, co vlastně autor chtěl svým článkem říci...

Vyzkoušejte, a možná si to rádi zopakujete. Ze strachu či hrůzy z nadváhy. Její příčinou je totiž i vaše psychika – depresivní blok může zazdít veškeré vaše snahy právě tím, že se budete snažit stres, úzkost či tíseň zklidnit jídlem. A tak se začnete cpát vším možným. A už to jede… Zácpa. Nadmuté břicho. Žlučník. Převis a faldy na břiše. Vaše postava se tvarem podobá baňaté hrušce, kulatému jablku, není štíhlá ale neforemná. Smějí se vám. A vy přestanete chodit ven, aby vás nikdo neviděl, nesmál se vám…..a bez pohybu, s narůstající tloušťkou, máte zaděláno na zdravotní problémy…. Pryč s tím! Dnes bojujeme s nadváhou. 


Poznámka: umění napsat čtivě, ale srozumitelně...s tím mají vědci potíže. Jejich centrální mozková databáze zpracuje mnoho informací odborných, které se vyložením psaného slova objeví v psaném textu. A kde je editor, uhlazovač textu - umocňovač čtenosti?
Ten v týmu blogu není. 

Jak hezky se čte vyprávění Eriky na stránce MYSLIVOST! 

Kritika a můj Hlad velký jako kráva!

Momentka... na cestách

Něco se líbí, nebo je zajímavé a je to realita

Realita je také, že lidé chodí na povedené momentky rádi. Asi jako vosy na sladké...

Nejvíc G plus (sociální sítě Google) je u tématu - "a rozbili mu držku."

Odkaz nebude, vyhledávat na stránce už znáte - nebo ne?

Kritika je věc, ke které musíte přistupovat opatrně. V zásadě platí, že byste se jí měli držet, ale jsou situace, kdy zmiňované problémy ve skutečnosti nejsou problémy. Každému se líbí něco jiného a vy byste si měli udržet nějaký svůj styl.




V žádném případě se ale kritikou nenechte odradit....

Depresi je dobré ventilovat přátelům, ale i léčit! Mám depku, ať už toho to počasí nechá ! ráno jsem měla mánijku, teď mám pocit jako by mi někdo rozstřílel mozek smutkem.

Obrázek z Korsiky (zeleň a skála)
 to je symbolika

Počasí a tzv. meteotropní vlivy počasí na citlivý organismus člověka


...mám depku, ať už toho to počasí nechá ! ráno jsem měla mánijku, teď mám pocit jako by mi někdo rozstřílel mozek smutkem.

Vím samozřejmě, že je to všechno jen iluze a s reálným světem to nesouvisí, že jsou to jen chemický bludy a klamy, ale mám jí jak z prdele. taky samozřejmě chápu rozumem, že se nikdy už nic hezkýho nestane, ani žádný závratný štěstí, city, vášně, něha, prozření, nirvána, satori, že je na to už pozdě a že je to normální, že to není všechno v prdeli, že je to normální a že ta nejfantastičtější změna, která je někde jako zářný bod na obzoru, je smrt. a že i to je normální a neznamená to, že je to všechno v prdeli. prostě to tak je. ale mám dny - jako ten dnešní - kdy si řikám, do prdele, co tady budu kurva mezitím dělat ? a to fakt nevím. teda jasně vím. budu chodit do práce a nakupovat a uklízet a vařit a psát blbosti na fc a splácet dluhy a brát si půjčky a brát prášky a zakládat a vybírat penzijní připojištění, chodit do hospody, pít víno a opíjet a pak budu mít výčitky svědomí, že se opíjím... ale ať se utěšuju, jak se utěšuju, nějak nechápu, co jako z toho budu mít. kdyby mě teď někdo požádal o plíce nebo o ledviny, tak bych mu řekla, jasně, miláčku vem si je ... teda myslím, že bych to řekla, ale možná bych se divila a začala bych si je bránit. mám jí jak z praku. a to teprve jenom prší a zejtra má sněžit. a přitom je to tak strašně pubertální, tak hrozně nedospělý, nesofistikovaný, nedisciplinovaný, takhle si to pouštět. já jako vím, že se to nesmí a nemá a tak. ale někdy si připadám jak pokousanej pes a chtěla bych se stočit a kňučet. no ale to nejde, protože většinou něco musím dělat a nemůžu u toho bejt stočená a kňučet a tak. já fakt nevím, třeba bych měla odjet do indie nebo do pardubic nebo se aspoň projet výtahem do 3. patra, fakt nevím ... tak asi dám ten výtah.      

Renata

Zdroj: sociální sítě facebook původní text Renata

Poznámka: manicko-depresivní syndrom, ten text je to fantazie i nadání, také nadávání na bolest (deprese skutečně bolí...) citlivá duše na vidění světa, originální podání vnímání světa i pocitů

- Obrázek si prohlédněte ve zvětšení!

Doslov: Jistá slova a chyby k textu patří, jsou to výrazy co nemoc vystihují a charakterizují. Ve smyslu textu nejsou vylučovány a přesně sedí.

Rozhodnutí jak blogovat nebo proč a k čemu je to dobré

Čest a sláva webmasterům Google

Našel jsem zpověď blogera zrcadlo,

co to rovnou napsal. Tak jsem to dal sem do poznámek pro zamyšlení případného rozhodnutí dát se taky do toho blogování...
Je to prosím celá citace, tak jak je publikována. Zatím nemám k tomu nic k poznámce...zatím...
cituji:
Motto:
"Každý autor píše nejdřív pro sebe, později pro čtenáře a nakonec pro peníze."
Nevím, kdo má tento (mnou možná trochu zkomolený) citát na svědomí. Ale vím, že já se i po dvou letech psaní blogu pořád nacházím v první fázi. Sobecky přiznávám: Přínosy vidím hlavně na své straně. Mám radost, když si někdo článek přečte a líbí se mu. Ale pokud by tomu tak nebylo, nehroutil bych se. Nelžu teď sám sobě?

Co mi dalo psaní blogu?

1) Pokoru

Spousta lidí (především těch, kteří prožili většinu života za "komárů") žije v zajetí představ o vlastní dokonalosti a úžasnosti. Setkávají se pořád se stejným okruhem přátel, s nimiž se navzájem utvrzují o pravdivosti svých skvělých názorů. Kdo s něčím nesouhlasil, byl již dávno vyobcován a označen za blba.

V dnešní době je publikování na Internetu tak jednoduché, že to zvládne každý, kdo je gramotný. Ovšem "kafralové" nepublikují. Asi cítí červíčka, který hlodá a říká: "Co když s Tebou nebude nikdo souhlasit?" Nebo (horší varianta): "Co když Tvá moudra nebudou vůbec nikoho zajímat?"

Je to holt risk dát své názory celému národu všanc. Reálně totiž hrozí, že jako bloger dospějete k poznání vlastní malosti. Což se dá řešit buď agresí nebo pokorou. Já se snažím o pokoru.

2) Vypsal jsem se

Obrovským plus, které mi blog dal, je to, že jsem se aspoň trochu naučil psát souvislé texty, které mají svůj začátek, prostředek a konec (většinou). Také jsem oprášil znalosti z pravopisu. Když už strávím čas s vymýšlením článku, chci, aby nebyl plný gramatických chyb.

3) Poznal jsem zajímavé lidi

Poznal jsem zajímavé lidi nikoli osobně, ale přes jejich tvorbu. Téměř o nikom nevím, jak se jmenuje. A je mi to fuk. Blogerská komunita není jako Facebook. Je to neviditelná sociální síť. Člověk se primárně neprezentuje (krom pár exhibicionistů) jménem a pár výkřiky, ale dává o sobě vědět konkrétními postoji a sděleními.

4) Naučil jsem se něco málo o tvorbě stránek

Jsem sice 100 let za opicema, neovládám redakční systémy (Joomla, Drupal, Wordpress...), php, javascripty a podobné věcičky. Ale o HTML a CSS díky blogu něco málo vím. Kdybych měl cit pro grafiku (z výtvarné výchovy jsem měl na základce za 3), uměl bych asi vytvořit stránku (plus mínus autobus), jakou chci.

5) Seznámil jsem se s reklamními a provizními systémy

Popravdě ani nevím, proč. Žádné velké love nebyly, nejsou a nebudou. Ale prostě mě to baví. Vyhrál jsem si s Adsense, Billboardem, VRS, Aukrem, Inviou, Wedosem, Vivantisem, Sklikem...

6) Naučil jsem se základy optimalizace pro vyhledávače

Na této problematice mi přijde zajímavé, že není žádný přesný návod, jak u vyhledávačů uspět. Kdyby ho někdo znal, ovládl by celý Internet. Samozřejmě jsou veřejně dostupné zásady, bez kterých to nejde. Ale taky je v tom troška alchymie. +JA+ rozjíždí nový projekt, u kterého bych měl fungovat jako konzultant. Kdo ví, jestli budu za moudrého SEO šamana nebo za idiota.

Tak co, nalákal jsem někoho, kdo ještě nebloguje? Pokud jo, budu si připadat jak pátý z Beatles....

Rubriky: Blog a blogování, Internet

Zdroj: zrcadlo.blogspot.com

Poznámka: moje řeč, asi jinak bych to nenapsal a O tom to je!

Sdílejte nové informace - a proč? Qui prodest? Komu to prospěje?

Život ve svěráku

Pípni!

Sdílejte nové informace

Sdílejte nové informace. Kde to pořád brát?

Každý den, každou hodinu i minutu se něco děje co si žurnalisté zpracují - někdy mramor, jindy bahno...to by se muselo s informacemi bydlet. A takový život je riziko pro zdraví a lidově řečeno - stojí za hovno!
...že nás ten google táhne na vařené nudli?
   
Qui prodest? Komu to prospěje?

Ano, tomu kdo si tu mastí kapsu tím, že nám nabídl tuto hru na slepou bábu, co nikam nevede.
Vždyť ty stránky na G+ na tu námahu - výsledek žalostný...stejně Facebook - tam zase vedou skupiny, kde jsou hlouposti pro davovou zábavu a phishing.

Rozvazovač jazyka

A hraje se na několika pozicích...Facebook - Google - Twitter - Linkedin - Schemer - You Tube a další

Proč nás kdosi nutí sdílet? Co to je a k čemu je to dobré? Pro koho?

Není psychicky i sociálně užitečnější pro naše životy posedět pod stromy na lavičce a popovídat si? Nebo při sklence vína?

On Google nebo Facebook řídí naše cesty na pivo?

Přátelé, nepřátelé, kruhy - stránky - sdílet líbí se - nelíbí.. atd. jděte s tím do háje. Milejší je mi zahrádka s chatkou, černý kocourek a houf slepiček u plotu co čeká na potravu z kuchyně. A ty vajíčka mají oranžové žloutky jako sluníčko a velké jsou jako tenisový míček.
Vydám se tam už pravidelně...příroda zdánlivě spí a v chatičce čeká kocourek na lidskou přítomnost. Klávesnice mě jen nutí číst co se komusi honí hlavou.

Co se vám honí hlavou?

Sdílejte nové informace!
Nahrajte nám své fotografie! 
Odkud jste a co tam děláte?

Trhni si nohou...na co to potřebuješ???

Závěrečné moudro: „Radost musíme čerpat ne z jiných, ale ze sebe.“ - Sókratés