NOVINY. Autobusem do Tel Avivu jede pan Löbl a čte arabské noviny. Vidí ho pan Kaplun a pohoršuje se: „Löbl, co to vidím, proč čtou arabské noviny? Nestyděj se?

Proč čtou arabské noviny?

NOVINY.

Autobusem do Tel Avivu jede pan Löbl a čte arabské noviny. Vidí ho pan Kaplun a pohoršuje se:
„Löbl, co to vidím, proč čtou arabské noviny? Nestyděj se? Proč nečtou naše? Třebas Haarec, nebo The Jerusalem Post?“
Pan Löbl se ohradí:

„Jsem snad mešuge? Proč bych četl židovský noviny?
Pořád je tam jenom o tom, jak máme hloupé a zkorumpované politiky, jak se u nás krade, jaký máme deficit státního rozpočtu, jak se bude zdražovat a že hrozí krize, nezaměstnanost a neúroda.

V arabských novinách čtu, jak ovládáme celý svět, všechny banky, amerického prezidenta, ostatní prezidenty a krále, všechny zbrojní programy a průmysl, světový obchod a těžbu zlata a ropy, jak máme pod palcem Pentagon i Bílý dům, jak se každý den koupeme v šampaňským a souložíme s mladicemi. Tak se nedivěj, že si každý ráno čtu radši ty arabský noviny.“

Novinářka: "To jsou samé krásné věci. Jak dlouho už se takhle modlíte?"

Mexico - Uxmal

Novinářka zpovídá rabína u Zdi nářků: 

"Rebe, jak často se sem chodíte modlit?"
Rabín: "Dvakrát denně."
Novinářka: "A za co se modlíte?"
Rabín: "Aby se lidé přestali nenávidět, aby nebyly války, aby si lidé pomáhali a měli se rádi."

Novinářka: "To jsou samé krásné věci. Jak dlouho už se takhle modlíte?"

Rabín: "Padesát let."
Novinářka: "Padesát let!!! To je neuvěřitelné. A jaký máte pocit, když vidíte svět kolem sebe?"

Rabín: "Mám pocit, jako bych mluvil do zdi."

Dobrý vtip

Nasadila ostré parohy v metru...

DVĚ STARÉ DÁMY.

Dvě staré dámy byly dlouhá léta velmi blízkými přítelkyněmi. Ale protože byly věřící, šla každá do jiného domova důchodců - podle náboženství, které vyznávala. Za nějakou dobu se ale paní Murphyové začalo po paní Cohenové stýskat, a tak se jednoho dne nechala odvézt do židovského domova, aby mohla svou přítelkyni navštívit. Paní Murphyová řekla:
"Nechci vás nijak zdržovat, paní Cohenová, jen jsem se přijela podívat, jak se vám tu líbí."
Paní Cohenová začala vyprávět o báječném jídle, pěla chválu na celé zařízení i na poskytovanou péči a pak, se zábleskem v očích, dodala:
"Ale nejlepší na tom je, že teď mám přítele."
Paní Murphyová s nadšením:
"No není to úžasné? Vyprávějte!"
Paní Cohenová:
"Seznámili jsem se při obědě a já ho pozvala do svého pokoje. Posadili jsme se na postel a povídali jsme si. Časem jsem mu dovolila dotýkat se mě nahoře a pak i dole a nakonec jsme si zazpívali židovské písně."
„A co vy paní Murphyová?"
Ta odpověděla, že její domov je také skvělý, nově zařízený a že si také pořídila přítele.
"Také jsme se seznámili při obědě a také jsme šli do mého pokoje a sedli si na postel.
Také jsem ho nechala, aby se mě dotýkal nahoře i dole."
Paní Cohenová:
"Ano? A pak ....?"
Paní Murphyová:
"No, a protože neznáme žádné židovské písně, tak jsme si zašukali!"

Mluvící pes na prodej

UKECANÝ PES.

Pes cestovatel sportovní

Chlápek jde po předměstí Tel Avivu a vidí na jednom obchůdku nápis: 
„Mluvící pes na prodej“. 
Vejde do kšeftíku, majitel mu psa ukazuje, pes vypadá jako Labrador retriever. Chlápek na psa: 
„Tak co říkáš?“
Pes: „No jo“ Chlápek:
„Tak povídej, jaký je tvůj životní příběh?“
Pes spustí dokonalou angličtinou:
„No dobře. Jednou jsem zjistil, že jsem docela hezký a nadaný, tak jsem to chtěl nějak zužitkovat. Proto jsem se stavil u Mossadu a oni mne pak nechávali sedět v místnostech s podezřelými teroristy a různými jinými světovými politiky, abych odposlouchával co si povídají, protože nikdo se nebál mluvit před psem. Byl jsem jejich špičkový agent 8 let, pak jsem začal být z toho unavený, tak jsem jim to podepsal na další dobu pro bezpečnostní službu na letišti Ben Gurion, abych mohl poslouchat různé podezřelé týpky. Mám hezkých pár medailí, v mezidobí jsem se oženil, mám hromadu pěkných psích kluků, no a teď jsem ve výslužbě.“
Chlápek je okouzlen. Obrátí se na majitele a cože chce za toho psa… Majitel celkem bez zájmu povídá:
„Tak deset dolarů.“
Chlápek říká:
„Ten pes je kouzelný, proč ho dáváte tak lacino?“
Majitel otráveně:
„Protože je to prolhaný a ukecaný pes. Pro Mossad nikdy nepracoval.“

Dobrý vtip

Super dívky

Konkurs na místo kantora

V jedné židovské náboženské obci se ucházeli o místo kantora dva zhýralci, nikdo jiný. Představení obce byli už tak zoufalí, že se obrátili o radu i na rabína Bubacka.
 "Koho máme vzít, rebe," tázali se, "toho ochlastu nebo toho obšourníka?" Rebe Buback si namotal fousy do prstýnků, zamyslel se, trochu zadřímal, a pak děl: "Vezměte toho sukničkáře." No to bylo něco pro představené obce. "A jak to zdůvodněj, rebe? Snad podle sebe?" Rebe se smutně usmál: "Právě. 

S tím pitím se to v čase zhoršuje, kdežto v tom druhém případě naopak."

Útěk do Sovětského Svazu

Kohn ve stopách Švejka "Na Bělehrad!"

Chytili jednou Kohna pohraničníci a ptají se ho: „Hele, Kohn, co tady dělaj?”

„Utíkám do Sovětského Svazu!”
„Ale Kohn, tady jsou na západoněmecký hranici.”

„Má láska k Sovětskému Svazu nezná hranic!”

Stal se zázrak: všude kolem šábes, jen nade mnou pondělí!

Vypečená husička

Hádají se tři rabíni, kdo z nich dokázal

větší zázrak.

 "Poslouchaj, co mně se stalo: jdu ze šábesu z polany, přes louky a kopce, krásnej den - a najednou, nebich, průtrž mračen - a já jen tak nalehko; tak jsem takhle máchl rukou a stal se zázrak: všude kolem liják a jen nade mnou krásný den. Tak jsem došel domů úplně v suchu!"

Druhý si přisadí: "To nic, to já tuhle byl ve Varšavě, vědej, jak tenkrát tak hrozně hořelo - spím v hotelu, probudím se a koukám: hotel hoří, celej pokoj v plamenech a plno kouře. Tak jen takhle máchnu rukou a stal se zázrak: všude kolem požár, jen kolem mě čistý vzduch a chládek. V klidu jsem vyšel z hotelu a nic se mi nestalo!"

A ten třetí se ušklíbne: "Podívaj se, podle mne voni jsou uplný břídilové. To já jednou jedu z Vídně, vlak ma zpoždění - hlad mám, že nevidím - a vtom jsme zastavili na jednom nádraží, tak vyběhnu z vlaku ke stánku na peróně; maj tam krásnou vypečenou husičku, jen se na ni srdce smálo - jenže, ausgerechnet, je šábes a to, jak víme, takový trejfe nemůžem - jenže hlad je hlad.

Tak jen tak máchnu rukou a stal se zázrak: všude kolem šábes, jen nade mnou pondělí!"