Marx byl prvním hlasatelem nenávisti. Jeho apokalyptické, nenávistné učení pak realizovali jeho věrní socialističtí následníci, Lenin, Stalin, Hitler a Mao Ce - tung.

O Honzíkovi a Mařence

The classes and the races too weak to master the new conditions of life, must give way.They must perish in the revolutionary holocaust.Karl Marx, Peoples Paper April 16. 1850

Jediným příslušníkem proletariátu kterého Marx opravdu poznal byla Helen Demuthová kterou Marxova rodina nazývala "Lenchen". Narodila se roku 1823 a v osmi letech se dostala k Westphalenovým - rodině Marxovi ženy Jenny. Měla nárok na stravu a střechu nad hlavou ale to za její práci služebné bylo všechno. Marxova tchyně ji pak ve věku 22 let "darovala" své dceři Jenny (stejně jako se prodávali otroci). U Marxových pracovala ze všech sil, vařila, uklízela, starala se o děti a hlídala rodinný rozpočet čehož nebyla její paní Jenny schopna. Marx ji nikdy nezaplatil ani penny. Dokonce v době těhotenství své ženy si učinil z této ubohé bytosti svou milenku a přivedl ji do jiného stavu. Dítě které se narodilo zavrhl, nikdy se s ním nesetkal a dotlačil svého přítele Engelse k tomu aby dítě označil za vlastní. Tohle se mimochodem odehrávalo v bytě o dvou místnostech plném neskutečného nepořádku a špíny.

Marx nikdy nevstoupil do žádného výrobního zařízení či továrny. K zástupcům dělnictva, svým revolucionářským souputníkům choval nepřekonatelnou zášť. Setkal se s nimi poprvé na schůzi Německého dělnického spolku. Byli to disciplinovaní a kvalifikovaní dělníci, hodináři, tiskaři, ševci a jejich vůdce byl lesník. Nesdíleli apokalyptické představy jako Marx, který měl pro ně jen opovržení a byli pro něj jen střelivem do kanónů revoluce.

 Když Marx s Engelsem vytvořili komunistický svaz a pak zformovali Internacionálu, postaral se Marx ve svém intelektuálním snobismu aby socialisté z řad dělnictva nezastávali v těchto organizacích žádné vlivné pozice.

Jeho nepřátelství k soukromému vlastnictví patrně pramenilo z toho, že žádný majetek neměl a nedokázal vytvořit. Náklady na svůj život si opatřoval jednak vydíráním vlastní rodiny a pumpováním svého přítele Engelse. Nebylo vždy jasné, zda Marx a jeho přítel Engels překrucují ve své literární činnosti fakta aby podvedli čtenáře, nebo zda obelhávali sami sebe. Marxovo systematicky nekorektní zacházení se zdroji vzbudilo pozornost na půdě Cambridgeské univerzity a ke konci 19. stol. bylo konstatováno, že rozdíly mezi skutečností a Marxovými citacemi vykazují snahu o překrucování a často jsou z citací pramenů vypuštěny pasáže které byly v rozporu se závěry ke kterým se snažil Marx dobrat.

 Méně korektně vysloveno, Marx lhal.

Marx byl prvním hlasatelem nenávisti, nutnosti zničení národů a tříd, prvním hlasatelem nutnosti holocaustu. Jeho apokalyptické, nenávistné učení pak realizovali jeho věrní socialističtí následníci, Lenin, Stalin, Hitler a Mao Ce- tung.


#Pohádka, Anekdoty a vtipné příspěvky, Až na dno, Co je psáno, Deprivanti, Historie, Veřejné mínění

Zdroj: sociální sítě

Číst on umí, bohužel čte neuvěřitelné hovadiny...

Kemel Story

Budu-li stát s rukama v bok, tak je mi úplně jedno, na který straně máš kšilt!"

DEN PO SVATBĚ.

Indiánský totem původní foto z Kanady

Den po svatbě manžel povídá manželce:
" Miláčku, musíme si určit nějaká pravidla, aby mezi námi nevznikaly krizové situace a měli jsme se stále rádi."
"Povídej, drahý."
"Miláčku, přijdu-li a budu mít kšilt čepice dopředu, je všechno v pořádku, miluji tě, v posteli všechno bude, prostě jsem O.K. Ovšem budu-li mít kšilt dozadu, nemluv na mě, v posteli nic nebude, prostě mě až do rána ignoruj. 
Rozumíš?"
"Ano, drahý a teď jenom já doplním pár věcí za sebe. 
Budu-li stát s rukama založenýma na prsou, je všechno v pořádku, teplou večeři dostaneš, v posteli všechno bude, prostě tě miluju. 

Ale budu-li stát s rukama v bok, tak je mi úplně jedno, na který straně máš kšilt!"

Moje milenka. Miláčku, uvidíme se i dnes večer?

Krásná blondýnka Google. Miláčku, uvidíme se i dnes večer?

Manželé po 20 letech sedí v restauraci, jedí a najednou k muži přistoupí krásná dlouhonohá blondýnka, políbí ho a praví: „Miláčku, uvidíme se i dnes večer?“
On jí odpoví: „Ale samozřejmě, kočičko.“
Blondýnka odejde a šokovaná manželka se ptá manžela: „Kdo to byl?!“
Manžel klidně odpoví: „Moje milenka.“
Manželka dostane hysterický záchvat, vříská na muže: „Ty darebáku, já se s tebou rozvedu, tohle to nestrpím…!!!“
Manžel nadále pokojně odpověděl: „OK, rozvedeme se, ale zapomeň na ty dovolený v Karibiku, norkový kožichy, lyžování v Alpách…“
Manželka rychle ztichne, nastane napjaté ticho, ve kterém manžel pokojně pokračuje v jídle. Okolo přechází starší pán s krásnou brunetkou, pozdraví se s manželem a manželka se ptá: „A to byl kdo?“
Manžel na to: „Kolega z práce se svojí milenkou.“

Manželka je chvíli ticho a potom říká: .„Pch, ta naše je hezčí.“

Co vyprávěla Renata je fantazie...co to asi jsou ty lezeljony?

tut náš láger, tam děrevňja, les zeljonyj nad rekoj

Vzpomněla sem si na lezeljony nad řekou.

To byla ruská písnička, tut náš láger, tam děrevňja, lezeljony nad rjekoj...a já sem si představovala nějaký lezeljony, jak se vznášej nad řekou. nevím teda přesně, jak jsem si ty lezeljony představovala, jako nějaký zelený světla nebo zeleninu nebo nějaký ruský jídlo, třeba jako pelmeně nebo jako nějaký nezralý zelený tajemný ruský brambory ,který svítěj, lítaj a vznášej se nad řekou ...a teprve po letech mi cvaklo, že to bylo... tut náš láger, tam děrevňja, les zeljonyj nad rekoj.

On tam teda asi v tý učebnici ruštiny byl pro debily obrázek, na kterym byla ta řeka, ten tábor, děti, jak seděj a maj otevřený pusinky jako kolečka a z nich jim vylítávaj notičky a za nima byl ten trojúhelníkovej, zřejmě smrkovej zelenej les, ale jak je vidět, debila se nedotkne žádná realita, ani ta socialistická, ani žádná jiná, každá propaganda je slabá, když někdo nerozezná ani jedno slovo vod druhýho. Ta písnička byla dál něco jako... prijechajtě k nám v náš láger,já vám pieseňku spajú...a já jsem si řikala, to musí bejt hezký, děti pěkně seděj, zpívaj, nad řekou poletujou ty lezeljony

...ještě,že jsem tam nejela, to by tam byli nějaký ty dobře vyztužený pionýři přiškrcený šátkama, dělali by nástupy a vztyčovaly by vlajku a salutovali by a já bych pořád čekala, až bude večer a bude se zpívat a pak bych smutně někde seděla v koutě a koukala bych na řeku a čekala bych, kdy už začnou lítat ty lezeljony, myslela bych si, že to bude nádhernej zážitek, něco mezi vánocema,
mejma desátejma narozeninama,
1. májem, ohňostrojem a na nebe vstoupením ježíše krista a vono hovno, byla by večerka.

Renata, sociální síť Facebook

ČESKÝ PORTÁL: WC Story příběh má jistou originalitu a putuje sociální sítí s úspěchem! Obraz naší kultury. Status idem.

ČESKÝ PORTÁL: WC Story

Není to nové, ale je to pořád aktuální a originální. Akce ženy na veřejných WC. Úroveň v metru v Praze je zoufalá. Obtěžují tu ve smradlavém prostředí různá individua a nelze se divit, že chlapi chodí ke stromečkům v parku nebo do podjezdů domů...

Zoufalá žena na veřejném WC

Dá zapomenout a osvěží koupel story

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”
Pak mi ukázala záchodovou „pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.

Celý text článku pokračuje v odkazu ....

Advokáti a stará paní

Kamenný most a polední siesta

Právníci, soudce a stará paní
V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka starou paní.

Když složila přísahu, ptá se jí: "Paní Čermáková, znáte mne?" "Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník."

Právník vytřeštil oči.

Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: "Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?" "Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. I v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal." V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: "Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"

Vtipy, Moudra, Humor, Advokáti, Svědectví, Stará paní

Volebni spot CSSD...a na ty přitroublý buď bodrej!

Dívají se dva policisté na hvězdy a jeden povídá:
„Ten velký vůz nějak divně svítí, asi mu seberu techničák.“

Změna je součástí života. Sami několikrát toužíte po změnách méně či více významných - změna partnera, změna oblečení, změna vizáže atd atd…
Je zvláštní, že každá změna nám změní i jiné části života. A je zvláštní, že některé změny nás vedou automaticky k dalším změnám.
Co mi ale vrtá hlavou je fakt, že lidé se nejčastěji zpočátku změnám brání. Aby následně změnu udělali a byli spokojenější. Nejčastěji je to vidět u změny zaměstnání nebo změny v podnikání. Kolikrát zírám jak jsou lidé schopni donekonečna obhajovat systém, který jim přináší ztrátu, namísto aby změnili systém ve prospěch zisku.
Jaké jsou vaše obavy, proč vy se bráníte změně ?

Šance nejsou nikdy ztraceny. Tu kterou propásneš, dostane někdo jiný.

Humor a vtipy. Jaká je cena mozku muže a ženy

Retro Veteran

V nemocnici, kde leží smrtelně nemocný, se shromáždí příbuzní v čekárně. Konečně se objeví
doktorka, vypadá unaveně a zasmušile.
Obávám se, že mám pro vás špatnou zprávu. Jediná naděje pro vašeho milovaného je transplantace mozku. Je to experimentální riskantní operace a nový mozek budete muset
zaplatit.
Všichni tiše sedí a vstřebávají tu zprávu. Po nějaké době se jeden zeptá: No a kolik takový mozek stojí?
5000 dolarů mozek mužský a 200 dolarů mozek ženský.
Nastává trapná situace.
Muži v místnosti zadržují smích a snaží se vyhnout ženským pohledům. Nesmát se, je stojí velkou námahu. Jeden muž nedokáže ovládnout zvědavost a položí otázku, na kterou by rád znal odpověď každý z nich:
Proč stojí mužský mozek tolikrát víc?
Doktorka se shovívavě usměje, té dětsky nevinné otázce a povídá:
To je běžná cenová politika. Cena ženských mozků je nižší, protože na rozdíl od mužských, byly používány.

Alphaville Forever Young