Jednoho slunečného dne mezi poli u Křížku. Otče náš, jenž jsi na nebesích posvěť se jméno tvé

Pole u křížku  (od Pavel Kysela)

Obilí dozrává a potřebuje sklidit....


Sklizeň je velká ale dělníků málo... Otče náš otče z vysokého nebe, když si nám dal chleba požehnat ho třeba...


Pozn.: Prohlížejte ve zvětšení!

Jsem čistota a sluníčko u vody ve své podstatě jsem světlo. A k té se postupně krok za krokem navracím.

Jsem čistota a sluníčko u vody.. ve své podstatě jsem světlo...
foto od Pavel Kysela.

Dovolme si každý den alespoň na chvíli být v kontaktu sám se sebou. Vnímat svoji podstatu v tichosti a klidu. Příroda, park, les, louka, jakýkoliv kousek přírody nám k tomu mohou být skvěle nápomocny.


Příroda je sama sebou, v celé své čistotě a kráse nás v tomto našem kroku může podporovat a vést.
A když není nikde poblíž příroda, ani strom? Zavřeme na chvíli oči, vnímejme svůj střed a dýchejme.
Nejsem bolestivé emoce, nejsem destruktivní myšlenky, ani bolestivé názory jiných lidí.


Jsem čistota. Ano.
 Ve své podstatě jsem světlo. A k té se postupně krok za krokem navracím.


Kristina

Sny jsou někdy tmavé bez jasných obrysů než přijde slunečný den probuzení

Nalézt to co se jen zdálo ve snách...

Hořičtí sochaři

Co se tvoří z tvůrčího zápasu a co přetavila láska
ve svých tenatech, to teď čeká připraveno v podpalubí
na plovoucí lodi hledajíc kotvu –
však je již v dohledu blízký břeh …

Jen ještě pár rozmachů a mocný úder vesla
jen se nevzdat Tam, kde tolik jiných vzdalo se
jen doznít nechat tu píseň zrozenou ze sna
a v slunný den nalézt to,

co dosud se jen zdálo ve snách …

(Ze sbírky Petra Flejberka "Návraty")